maimonides

Maimonidesovy židovsko-teologické postoje a názory

Vyloučení božích vlastností

Maimonides plně odmítal fyzikální, tělesné a emoční vlastnosti použité k vykreslení boha jako stvořitele všemohoucího. Většinu první části knihy More Nevuchim věnoval odstranění těchto nástrojů z představ židovské víry. Pro vyloučení zkreslení boha využil Maimonides známou větu z židovské bible: „Slyš Izraeli, bůh je náš, bůh je jeden“. Tato věta již v předchozích dávných generacích skryla hluboký výklad k pochopení boha s důrazem na jeho jedinečnost ve slově ‚jeden‘. To je důvodem, proč Maimonides dlouho a těžce bojoval, aby vyložil židovskému národu důraz na ojedinělost boha a nepřijímání přídavných titulů a vlastnosti boha. Proto ve svých třinácti principech židovské víry kladl tyto myšlenky. Fyzické porozumění boha bylo velmi časté mezi prostými židy i u některých učenců. V časové perspektivě byla tato doba velmi dobře načasovaná pro pokusy o odebrání těchto představ z národa. Maimonidesův úspěch nebyl ale nakonec velký.

Maimonides stále zdůrazňoval, aby veškeré biblické pasáže obsahující přidané vlastnosti boha byly brány jako čistě obrazové, nikoliv doslovné. Prosil, aby mnoho legend, které za sebou zanechali staří mudrci a učenci, byly vyloženy jako alegorie oproti představám zbytku národa. Současně odmítal víru v astrologii, čarování, přivolávání duchů a další magické rituály. Na druhé straně stáli mudrci, kteří v tyto síly věřili, ale nepřipustili takové aktivity, protože nejsou v zákoně povoleny.  Maimonides pevně věřil, že jsou to bludy a iluze: „Tyhle všechny věci (veškeré výše uvedené rituály) lži a podvody jsou. Modláři prastaré pouze tímto nalákali ostatní, aby se k nim připojili. Ti, jež myslí, že všechno je to pravdivé a existující, ale je zakázané naším zákonem, jsou hloupí a neznalí“.

Židovská přikázání

Maimonides viděl ve víře v boha hlavní základ židovského náboženství. Bez této zásady by žid ztratil svoji identitu a stal by se kacířem. Jeho náboženský postoj spočíval i v plné víře v biblická příběh o hromadném předávání židovských zákonů Tora přímo Hospodinem, Mojžíšovi před stovky tisíce Izraelitů. Ten, který v tuto událost nevěří, jakoby sám sebe vyloučil z židovského národa.

Maimonides tvrdil, že všechna židovská přikázání mají své odůvodnění a účely, které můžeme poznat. Spočívají totiž v tom, abychom skrz ně dosáhli lepšího chování a etiky. Abychom se zlepšili a svou vlastní nápravou odstranili ze světa špatné vlastnosti, nespravedlnost i zločiny. Ve svém díle More Nevuchim věnoval více než dvacet kapitol seřazení veškerých přikázání, jejich odůvodnění a cestu k jejich plnění.

Maimonides považoval za ideální život jen takový život, kde člověk pracuje a současně se věnuje i náboženství a umí svůj čas těmto dvěma disciplínám spravedlivě rozdělit. Svou práci lékaře viděl jako poslání a velmi tvrdě kritizoval žáky, kteří spoléhali na sponzory nebo na peníze od dárců. O těch Maimonides psal, že znesvěcují boží jméno. Hlavní důvod zákazu spoléhání se na sponzorské dary místo práce sdělil prostřednictvím přikázání přímo z bible:

„Ten, který si představuje studium zákona aniž by pracoval a plánuje se živit charitou, nechť ví, že znesvěcuje boží jméno a jakoby zhasnul světlo naše víry a uškodil sobě samému. Takový člověk přijde i o své odměny, které získává svým studiem zákona. Nám je na tomhle světě zakázáno věnovat se pouze studiu zákona. Staří mudrci již jednou řekli, že člověk, který si užívá pouze studia zákona na tomhle světě, bere sobě život ve světě příštím. Staří mudrci nám také již jednou připomenuli, abychom milovali práci a nenáviděli rabinát. Zároveň pouhé studium zákona bez práce je k ničemu a přináší člověku i jeho okolí konec.

Hlavní účel člověka na tomto světě viděl Maimonides v poznání boha a ve snaze boha pochopit a pocítit. Věřil, že člověk snažící se vší svou silou vypátrat boha, je na roven židovským biblickým prorokům. Proroctví považoval za nejvyšší stupeň, kam může člověk dosáhnout. K dosažení této úrovně je třeba využít naši mysl. Za naplněné vidění považuje Maimonides proroctví nejvyššího proroka – Mojžíše. Mojžíše vnímal za největší vzor židovského národa po všech předchozí i budoucí generace. Zcela odmítal determinismus a další tvrzení, která věřily ve vliv minulosti (např. astrologie). Maimonides plně věřil, že každý má svobodnou vůli se kterou může změnit své špatné stránky.

Tělesné a duševní zdraví

Maimonides patřil mezi první lékaře na světě, kteří se zabývali prevencí. Ve svých lékařských dílech, ale i v Mišne Tora (Maimonidesův nábožensko-právní kodex) navádí ke zdravé stravě a sportu. Maimonides měl i znalost psychologie. Můžeme ho považovat za prvního židovského lékaře léčícího pomoci psychoterapie. Sám Maimonides píše ve svých knihách, že člověk, který trpí duševní nemocí a má tendenci k extrémním činům, by měl zajít za duševním lékařem a poradit se s ním. Jen duševní lékař mu dokáže poradit, jak vybalancovat své chování a dosáhnout Zlaté cesty změny chování a činění protikladů svých špatných vlastností. Je to metoda, která je postavená na Aristotelově učení. Zároveň vycházel i z učení starých židovských učenců:

1) Zdravá strava: Maimonides radí člověku, aby své jídlo vybíral podle jeho vlivu na zdraví, nikoliv podle chuti. Pokud je jídlo i chutné, tím lépe. Prioritou je ale vybírat podle výhod, které sebou jídlo nese. Maimonides nedoporučuje konzumovat velké porce na lačno, nekombinovat příliš mnoho druhů jídla při jedné hostině a vyvarovat se přesycenosti, protože unavuje.

2) Sportovní aktivita = Dodržení všech zdravých zásad bez žádné fyzické námahy není podle Maimonidese užitečné. Takový člověk by měl očekávat, že si jednoho dne bude muset vzít si léky. Maimonides píše, že sport může léčit a pomoct i člověku, který má špatné a nezdravé návyky.

3) Duševní zdraví = Maimonides zdůrazňuje, že zdravá duše znamená i zdravé tělo. Duševní zdraví je pro něj základem obecné medicíny.  Maimonides vnímá duši jako nedílnou část zdraví člověka. Při tělesném onemocnění by si měl člověk vzpomenout i na zdraví své duši.