Rambam-portrait

Biografie

Narození

Maimonides se narodil v Kórdobě, městě ležícím v Al-Andalusu ve dnešním Španělsku. O přesném datu Maimonidesova narození existují různé protichůdné důkazy. Sám Maimonides psal na konci svých výkladů k Mišně: „Já Moše syn Maimona Dajana … začínal jsem spojením těchto vysvětlivek a psaním této knížky ve tři a dvaceti letech a jej dokončil ve svých třiceti letech v Egyptě rokem 79. v Seleukovské éře“. Tímto Maimonides myslel rok 4928 od stvoření světa dle Judaismu, 1168 n. l. Jestliže se narodil třicet let před dokončením svých výkladů k Mišně, musí to tedy znamenat, že se narodil roku 1138 n. l. Oproti první možnosti Maimonidesova narození je v dopise adresovaném rabínu Davidu HaNagidovi (Maimonidesův vnuk) uvedeno odlišné datum, které uvádělo narození o tři roky dříve.

Židé data narození a úmrtí uvádějí hebrejskými písmeny symbolizující čísla a je dost možné, že se během léta stala chyba při kopírování tohoto dopisu a jeho přepisování, čemuž mohla napomoci i podoba hebrejské abecedy mezi písmenem „Hej“ označující číslo pět a písmenem „Chet“, které značí písmeno osm. Z těchto důvodů je zvykem i dlouholetou tradicí považovat pravé datum Maimonidesovo narození 14. Nisanu (Pesachový večer) 4898 od stvoření světa, přesněji 30. března 1135 v Kórdobě, kde působil jeho otec Rabín Maimon Ha’Dajan jako hlavní soudce tehdejší židovské komunity ve Španělsku.

Maimonidesovo jméno a původ

Maimonidesova rodina byla původně známá jako Ben Ovadia (arabsky Ben Abd Alah), která byla pojmenována po velkém rabínu Ovadia Dajan Kórdoba, zakladateli a prvním označeném v rodinném kmenu. Mezi židy se traduje myšlenka, která Maimonidese pojí s rodokmenem až k rabínu prezidentu Judeovi, posledním kodifikátorem Mišny po králi Davidovi. Mezi Maimonidesem a rabínem Ovadia Dajan Kórdobou stojí celkem sedm generací.

  • Rabín Ovadia Dajan Kórdoba
  • Rabín Šlomo
  • Rabín Ovadia Ha’Dajan
  • Rabín Joesf Ha’Dajan
  • Rabín Icchack Ha’Dajan
  • Rabín Jsef Ha’Chacham
  • Rabín Maimon Ha’Dajan
  • Rabín Moše syn Maimona

Maimonides je v arabštině znám jako Musa Ibn Maymun či celým jménem Musa Ibn Maymun ben Abdalah el-Kartabi el israili, což v překladu znamená doslovně: izraelský člověk Kórdoby. V evropských jazycích je RaMBaM běžně zvaný jako Maimonides, jak bylo psáno v řeckém písmu „Moisis Maimonidis“, Μωησής Μαϊμονίδης.

Mládí

Svou výchovu a vzdělaní získal mladý Moše od svého otce Rabína Maimona Dajana (Dajan = právník), který ho velice ovlivňoval svým myšlením a způsobem učením. Maimonides byl ovlivněn ve svém mládí též učitelem svého otce, rabínem Meir HaLevi Even Migašem. Tento muž, který ovlivnil Maimona staršího i mladšího, byl velkým právníkem v tehdejší Kordobě. Maimonides o něm píše: „Srdce onen člověka v učení Talmudu a celou svou mysl využívá k svému studiu a ve své životní cestě a etice, až je o něm skoro téměř možno říci citát z bible: Nebyl mu podoben žádný král před ním (Královská 2, 23;25)“.

Maimonides se viděl i jako žák rabína Meira HaLevi, známého jako rabín Icchak Elpasi. Maimonides své rabíny a učitele velmi obdivoval, držel se jejích učení a vždy jim prokazoval hlubokou úctu. Nikdy se ani nestyděl na ně obrátit a jejich slovům se snažil naslouchat duší i rozumem. Vášnivá žízeň získat moudrost vytvořila mezí ním a muslimským učencem Ibn Aflach HaIšbili velké přátelství. Učili se spolu matematiku, filosofii a medicínu. Současně se Maimonides věnoval i vlastnímu studiu náboženských témat a Tóry. Den i noc obětoval učením svatých textů, Talmudu a rabínům z období Prvních. Zanedlouho se už Maimonidesovo jméno velmi rychle šířilo a stal se Vysokým učencem.

V roce 1148, když bylo Maimonidesovi pouhých deset let, byl nucen opustit Španělsko a Kordobu kvůli tažení fanatických muslimů Almohadů ze severní Afriky, kteří židy pronásledovali. Po dlouhých letech nepřetržitého útěku se rodina konečně pokusila usadit ve městě Féz v Maroku. Bohužel ani tam nepoznali klid a po pěti letech byli nuceni Féz opustit, opět kvůli muslimským hrozbám. Různé muslimské prameny dokonce uvádějí, že Maimonides konvertoval k Islámu na oko, aby mohl získat čas a přežít do příchodu klidnějšího období. Mezi lety 1130 a 1163, kdy vládl v Maroku muslimský chalífát Abd Almuamin, napsal zřejmě svoje první dílo Igeret HaŠmad „Dopis o pronásledování“, který vydal v roce 1160. V tomto dopise usiloval, aby židé zůstali věrní Judaismu a to navzdory brutálním přikázáním tehdejšího vládce. Ve svém dopise napsal: „ Nejsou oni nuceni (Židé) sloužit cizímu bohu skutečně, ale pouze odříkat pár prázdných slov, kteří sami Muslimové vědí, že židé je říkají jen, aby se uchránili. Ve skutečnosti každý žid se zájmem dodržet božích 613 přikázání může takto učinit bez strachu ve svém bytě i přesto, že odříkal modlitbu v muslimské verzi. I pokud přes těchto podmínek obětoval žid svůj život na posvěcení jména opravdového boha, velmi dobře učinil a čeká ho velká odměna. Pokud se ale někdo ptá, zdali je lepší slovo boží dodržet i za cenu života, mou odpověď je nedodržet a přežít!“. Svými praktickými radami jak přežít určeným židům přinesl Maimonides sobě velkou hrozbu ze strany arabů. Svůj dopis napsal v arabštině, aby si ho mohli všichni židé z okolí přečíst, ale tím si udělal i arabské nepřátelé, kteří dopis přečetli také.

Arabský historik Ibn Elkafti (1172-1248), který byl i dobrým přítelem studenta Maimonidese Josef Even Šimona uvádí, že Maimonides samotný se za doby antižidovských sankcí navenek tvářil jako muslim. Dokonce se modlil i četl z Koránu, než mohl opět chodit veřejně jako žid. Další arabský historik Ibn Abi Ucibia píše: „Velký Musaj se k Islámu odkonvertoval na západě, učil se Korán i modlil se“.

I přesto si nemůžeme být jistí, zdali tato tvrzení svědčí o Maimonidesově osobním životě a to na základě mnoha spisů, které sám napsal a ve kterých popisoval svou věrnost k Judaismus a vyloučil i zpochybnil jiné víry.

Maimonidesova imigrace do Izraele

V roce 1165 odplul Maimonides s rodinou z města Ceuta (v dnešním Maroku) do města Ako v severním distriktu Izraele, kde se usadili. Tehdejší židovská komunita ve městě Ako byla jedna z největších komunit v Izraeli a s otevřenou náručí přijala jeho i celou rodinu. Mezi Maimonidesem a vrchním rabínem komunity Jafetem ben Eliyahu vzniklo velké a dlouholeté přátelství. Jejich vztah zůstal zachován prostřednictvím dopisů i později, když se stal Maimonides rabínem židovské komunity v Alexandrii.

Po pěti měsících navštívili Maimonides, jeho otec i rabín Jafet Jeruzalém, kde zůstali po dobu třech dnů a modlili se na Chrámové hoře. Pak odcestovali do města Chevron, kde se modlili v Dvojité Jeskyni, která hlídá těla pohřbených Praotců a jejich manželky. Svou cestu popisuje Maimonides takto: „V první sobotní noci ve čtvrtém dnu židovského měsíce Jiár byl jsem na moři. V sobotu desátého dne měsíce Jiár v roce 1165 čekaly nás na moři vlny a vztek, které naší cestě vyhrožovaly a já přísahal, že v průběhu těchto dvou dnů udělám půst a budu sebezpytovat. Přikážu takto mým potomkům, aby takto učinili do konce všech generací a udělají dobročin dle svých sil. V první sobotě v třetím dni židovského měsíce Sivan (o měsíc později), opustil jsem moře v pořádku a dostal jsem se do Aka a do Izraeli a zachránil se z nebezpečí. Onen den jsem vyhlásil za den radosti a smíchu. Ve třetí sobotě čtvrtého dne židovského měsíce Chešvan (o pět měsíců později), vydali jsme se na cestu z Aka do Jeruzaléma za bezpečím. Dostal jsem se do Velkého a svatého domu a modlil se tam. V sobotu devátého dne samého měsíce jsem opustil Jeruzalém a vydal se do Chebronu políbit hrob Praotců v Jeskyni. Ty dva dny jsem určil jako dny blahobytu, radosti a modliteb. A stejně jak mi bylo umožněno vzhlížet jak je zbořená, bude mně a národu izraelskému umožněno ji vidět znovu stavěnou“.

Maimonidesův život v Egyptě

Po celých deseti měsících pobývání v Izraeli se rodina odstěhovala do Egypta, kde se již usadili napevno. Na začátku bydleli v Alexandrii a po pár letech se přestěhovali do staré Káhiry známé jako Fustat. Tam si vzal Maimonides za ženu dceru slavného rabína Mišal HaLevi, syna rabína Izaaja hachasid HaLevi Eltaka. Zároveň se mu narodil třetí syn Abraham, který žil mezi lety (1186 – 1238) po smrti předchozích dvou dětí.

Mnoho vlastnoručně psaných Maimonidesových spisů bylo nalezeno později v tzv. Káhirském archivu, který obsahoval velké množství uchovaných ručně psaných spisů a knížek židovských autorů z období mezi  9. a 19. stoletím, schovaných na střeše staré synagogy v Káhiře. Maimonides byl v Egyptě dvakrát korunován arabským titulem Rajs el jahud, doslovně hlava židů. Poprvé byl korunován po svém příchodu a následně v roce 1204 na smrtelné posteli.

V Egyptě sloužil jako duchovní vůdce židovské komunity v Káhiře. Dlouhá léta se Maimonides živil díky svým investicím, které svěřil do rukou svého bratra Davida, zámořského obchodníka podnikajícího s drahými kameny. V roce 1177 však David zahynul při námořní nehodě, což Maimonidese velice zasáhlo a  na rok vyřadilo z běžného fungování. Následně byl nucen sám se uživit a stal se jedním z nejlepších káhirských lékařů. Své lékařské znalosti a vědomosti získal převážně z řecké antické literatury a především od starého řeckého lékaře Klaudia Galéna, mnohé se však naučil i od starých egyptských mudrců.

Díky své lékařské specializaci začal Maimonides sloužit od roku 1185 jako lékař místokrále El Alpačela. Později se stal osobním lékařem i syna kurdského muslima a zakladatele dynastie Ajjúbvvců v Egyptě, Saladin ad-dína. Díky tomu Maimonides často pobýval v královském paláci. Mnoho lidových povídek se zabývalo tímto úsekem života, které byly zároveň charakteristické nenávistí ze strany muslimů závidějících úspěch židovského lékaře. Podle arabského historika El Kiti údajně Maimonides odmítl podobnou nabídku anglickému králi Richardu I., králi Franků v Aškelonu v Izraeli. Mimo svou práci na královském dvoře poskytl lékařskou pomoc i židům a nežidům z nižších tříd. Arabský básník El Sajid Ibn Sina Elmulech o Maimonidesovi píše: „Galén vyléčil tělo, Maimonides vyléčil tělo i duši. Jeho znalosti mu vynesly titul lékaře tehdejší generace. Věděl dobře jak vyléčit bolest. Kdyby se na něj obrátil měsíc, vyléčil by mu skvrny z obličeje“.

Metodou léčby, kterou Maimonides praktikoval při léčbě svých pacientů, bylo nejprve zahájení lehké léčby a současně léčit nemocného pomocí změny špatné stravy na zdravou výživu ještě před podáním léků. V dopise, který věnoval Maimonides svému oblíbenému žákovi Josefu Even Šimonovi, který mu pomohl s psaním díla Mora Nevuchim (doslova Průvodce zbloudilých), píše: „ Ty víš, jak těžké je tohle povolání pro člověka, který postupuje přesně a podle osudu a pro člověka, který rozhoduje jen o tom co je známé a o věcech o které se lze opřít“. Další osobnost, které Maimonides věnoval dopis, byla Šmuel Even Tivon, jenž proslul vynikajícím překladem židovských spisů a děl. Šmuelovi popsal ve svém dopise svou těžkou a namáhavou práci, která ho zaměstnává celý den i většinu noci.

Během své lékařské praxe zachoval Maimonides věrnost židovskému studiu, což mu umožnilo stát se židovským soudcem náboženského práva a vrchním rabínem egyptské komunity. Zároveň tvořil a napsal mnoho monumentálních knih a prací. O jeho konání se doslechli i ve velmi dalekých zemích a vzdálených židovských komunitách, které Maimonidesovi začali posílat různé náboženské otázky. Jedna z významných židovských komunit, která s Maimonidesem udržovala po dlouhou dobu  nepřetržitý kontakt byla komunita v Jemenu. Ti brali Maimonidese jako svého náboženského i etického učitele. Jako reakci na nepokoje v Jemenu vyvolané muslimy napsal židovským Jemencům svůj známý dopis Igeret Tejman neboli „Dopis do Jemenu“. V tom dopise prováděl Maimonides Jemenskou komunitu zásadami židovské víry a získal u nich svou oblibu.

Maimonidesova smrt

Maimonides zemřel ve staré Káhiře dne 13. 12. 1204 ve věku šedesáti devíti let. Známá pověst říká, že na základě prosby před smrtí „Nepohřbívej mě prosím v Egyptě!“, bylo Maimonidesovo tělo odvezeno z Egypta na sever Izraele do města Tiberias, kde jeho hrob stále existuje. Na stejném místě jsou pohřbeni další významní židovští učenci. Ačkoliv Maimonides poprosil, ať živí nenavštěvují hřbitov, mnoho židů ročně zavítá k jeho pomníku i v dnešní době.

V roce 2009 bylo v blízkosti jeho hrobu založeno Maimonidesovo centrum dědictví, které vystavuje kompletní život Maimonidese a jeho životní aktivity s hlavními zásluhami.